Barunka

Jmenuji se BARUNKA.

Nedejte se mýlit mou droboučkou postavou. Jsem totiž nejrychlejší z modrásčího huculského stáda! Moji kamarádi se svými jezdci obvykle vídají (většinou z dost velké dálky) můj překrásný zadeček. 

Můj temperament dával často zabrat mé milované člověčici. Když se do mě zamilovala, tak jsem spíš chodila po dvou než po čtyřech … Tak vznikla jedna z mých přezdívek – SATAN (když jsem jí hodně naštvala) nebo něžné SATANÍTKO. Mou člověčici jsem tak často vídala spíš pod svým bříškem než v sedle na svých zádech. A představte si, že jeden hodně drzý člověk dokonce řekl, když jsem čekala své druhé hříbátko, že jsem „satan nadívaný ďáblem“. Taková drzost! Může mluvit o velikém štěstí, že ho na mě moje člověčice nikdy neposadila, to bych mu ukázala, zač je toho hucul!

Ale to je všechno pryč, byla jsem mladá a nevybouřená. Teď jsem sice pořád mladá, ale současně dvojnásobná máma, a to vás prostě změní. Vášeň pro rychlost mám pořád, to zase jo, ale dobře vím, proč mám čtyři nohy, je to prostě lepší, než lítat po dvou …

Jsem prostě skvělá kamarádka každému, kdo si to zaslouží. A svým panenkovským vzhledem si získám každého. Jak říká máma mé člověčice: jsem taková huculská vílečka.

Taková jsem,

jsem hucul z krkonoš.